Pozor - kurs horoškoly začíná! - Již se blíží datum zahájení horoškoly, proto zájemci, kteří váhají zda absolvovat školení, či ne, nerozmýšlejte se dlouho. Chcete-li se dozvědět více o naší horoškole, přejděte na stránky Horoškola
Nejlepšího lezec HO-HO! - Posílejte své letošní nejhodnotnější výstupy na Joskovu či Jiřího adresu, nebo doneste na stěnu.
Služby na stěně - Nezapomeňte si napsát nějakou tu službu - na každého vycházejí dvě!!! Rozpis služeb najdete zde.
"Jak jste si" jistě všimli, tak máme na stránkách AKCE jen samé starší článečky. A to je velká ostuda. Proto neváhejte a posílejte na tuto adresu své zážitky z vašich cest.
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a nastal náš čas odjezdu do Alp. Před odjezdem probíhá několik plánovacích schůzek, kde se dohaduje kdy, kdo a kam že to vlastně pojede. Nápadů je hned několik, ale bohužel se nedají všechny zrealizovat za jeden jediný týden a tak vybíráme jeden z nich. Tím je traverz Mont Blancu. Přesněji řečeno máme v plánu jít z Aiguille du Midi (dále jen ADM) přes Mont Blanc du Tacul (dále jen Tacul), Mont Maudit (dále jen Maudit) na Mont Blanc (dále jen MB). Termín je stanoven na pevné datum a to na 4. –11. 9.2005.
Jako u každé velké a náročné výpravy, kterou ta naše bezpochyby je dochází k upřesňování času odjezdu až v den odjezdu. Nakonec je čas stanoven na 15:00 hod. Odjíždí nás celkem 6 odvážlivců čí spíše opovážlivců. Díky dobré koupi auta, kterou uskutečnil Honza, můžeme jet všichni jedním vozem a to VW Caravella. Je to opravdu pohodlné autíčko a všichni přepravovaní tam mají pohodlí.
Naše krysy cestují za námi. To ne, že by měli přijet až po našem příjezdu, ale máme je ve vleku za autem. Z Hořic vyrážíme v sestavě Honza (náš řidič), Pepák, Havran a já (Líba). Cestou na Jičín se zastavujeme v Podhorním újezdě, kde doplňujeme zbytek naší sestavy a těmi jsou Jirka (náš druhý řidič) a Fantozzi. Cesta do Chamonix probíhá dle standardního scénáře. Před Mladou Boleslaví přichází první nezbytná pauza na benzínové pumpě pro doplnění zásob pivka. Dále pokračujeme směr Praha a Plzeň. Zde, jako již tradičně zastavujeme v nákupním centru Tesco a doplňujeme zásoby potravin a hlavně piva nejmenované, leč světoznámé značky. Bez problémů se dostáváme přes hranice do Německa a většina posádky našeho vozu usíná, čehož zákeřně využívá druhý řidič a zaváží nás na nucenou prohlídku centra nočního Frankfurtu. Dále pokračujeme již bez problémů a do Chamonix dorážíme něco kolem poledne.
V Chamonix zajíždíme do campu, kde máme v úmyslu nechat naše autíčko, ale pan majitel nám vysvětluje, že to za žádných okolností (ani Eura nepomohla a pak, že je to tvrdá měna) není možné čímž nám vlastně prokázal laskavost a my jsme nechali naše autíčko na krásném a hlavně neplaceném parkovišti jen pár metrů od lanovky.
Ještě jsem zapomněl podotknout důležitou věc a to, že mezitím jsme si udělali výlet do města a to konkrétně do domu horských vůdců a jukli se na předpověď počasí, která nás optimisticky naladila neboť slibovala sluníčko a teplíčko. No, ale vraťme se zpět na parkoviště, kde vlastně začalo naše dlouhé a náročné putování. Jen co jsme nahodili naše krysy na záda a pořídili nezbytné společné foto (zde je nutno poděkovat majiteli vozu Peugeot 307 francouzské příslušnosti, který nám velmi ochotně poskytl svůj vůz jako stativ) jsme vyrazili na dlouhý (cca 250 m), ale nepříliš náročný pochod k lanovce vedoucí na ADM. Zakoupili jsme si každý za 35 Euro lístek (byl i zpáteční) na ADM a radovali se, jak jsme si hezky ušetřili min. jeden den šlapání po ledovci do kopce. Jistě nebude od věci zde upozornit na to, že francouzští lanovkáři jezdí jako prasata neboť z nadmořské výšky cca 1.000 m.n.m. váz vyvezou na ADM 3845 m.n.m. za necelých 17 minut.
S tímto převýšením se vyrovnáváme každý po svém a tak si uvolňujeme mluvidla a hlavně mluvu a pěkně od plic (to abychom se rozdýchali) všem sdělujeme jaké to je tady k…a pěkné. Po krátké mimické domluvě s paní pokladní (nebo co to bylo zač) se dozvídáme kterým, že to tunelem se dostaneme k potřebnému východu a následně i sedlu pod ADM, kde máme v plánu dnes v noci přenocovat. Kdo neviděl asi si jen těžko představí, jaký vede z ADM krásný ostrý sestupový hřebínek s pěknou vyšlapanou širokou pěšinkou. Než jsme se stačili obléci do nějaké té bundičky od vietnamců a nasadit kulíšky od maminek, tak zatím zespodu k nám nahoru vyběhli dva mladíci. A hned se dali do hovoru, něco jako kamže, cože jakže. Jelikož mi jsme slušně vychovaní chlapci tak než jsme je poslali do pr… (na lanovku) tak jsme jim sdělili kamže, cože i jakže si to představujeme. Nato se nám od nich dostalo velmi nepěkné odpovědi něco, ve smyslu, že min. příští dva dny bude špatné počasí a že se tu nebude dát stejně nic dělat. Přesto nebo spíše proto, že jsme Čeští horolezci (jednou jsme tady tak co se dá dělat) jsme se nenechali odradit evidentně nezkušenými, zřejmě místními mladíky co tu mohli být sotva tak 20x a směle jsme vykročili na naši cestu do sedla pod ADM. Tím začalo naše putování zasněženými pláněmi a stráněmi MB. Po příchodu do sedla pod ADM jsme si vybrali místečko a začali stavět stany. Současně s tím se začalo také kazit počasí, ale jak se říká ráno moudřejší večera.
Druhého dne ráno bylo hned jasno, bylo totiž nádherně mlhovno a i ostatní podmínky stály za ….ovno. Nu a tak jsme se rozhodli, že celý den strávíme okolo stanu a budeme vyhlížet a vyčkávat lepší počasí a pak vyrazíme. Nevím jak nebo kde či u koho došlo k té chybě, ale počasí se nějak ne a ne zlepšit, spíše nám naznačovalo pravý opak. A tak jsem se s Honzou rozhodl zajít podívat na hřebem ADM jak, že to vypadá na druhé straně jestli tam mají taky tak krásně jako my tady. Pohled na druhou stranu nám málem vyrazil dech. Předpověď počasí v domě horských vůdců byla opravdu správná, ale jenom pro Chamonix. Tam skutečně svítilo sluníčko a bylo asi i teplíčko. Bohužel MB si vytvořil vlastní názor a s ním i vlastní počasí. V tu chvíli jsme si vzpomněli na ty dva hodné, vlídné a zkušené chlapce z Chamonice co nás včera na ADM varovali. Měli pravdu. Na hřebenu se setkáváme se dvěma dalšími alpinisty z Polska (kdybychom je tak nepotkali) a dozvídáme se od nich, že toto skutečně jedinečné počasí tu má vydržet až do soboty. Po návratu ke stanům si tuto skvělou zprávu nemůžeme nechat jenom pro sebe a tak ji sdělujeme i ostatním členům, ať mají taky radost. A hned je veseleji. Příliv blaha u Havrana vyvolal takovou vlnu radosti, že hned MB poctil několika superlativy, které zde z jistých důvodů nebudu raději uvádět. Musím se přiznat, že některé z nich jsem slyšel poprvé v životě a nic bych za to nedal, že je Havran vytvořil přímo na místě pod návalem té radosti. Zbylý čas si krátíme vařením různých pochutin a nápojů. No a aby tu po nás taky něco zůstalo tak zde předvádíme své zednické umění a stavíme dvě ukázkové zdi ze sněhových cihel. Nutno podotknout, že po jejich postavení se dá i zapálit vařič a něco uklohnit. K večeru přichází trochu silnější vítr a tak zalézáme zpět do stanů a do spacáčků, s tím, že ráno se uvidí. Jen těžko říci co mohlo způsobit, že několik příštích hodin se z vedlejšího stanu ozývá hlasitý chichot občas přecházející až v chrochtot. Příčin mohlo být několik, nadmořská výška, špatná aklimatizace, slivovice, rum, ale jak říkám těžko určit. V noci se počasí opravdu vylepšuje, což nám dává na vědomí především vítr, který se v pravidelných poryvech pokouší složit naše stany.
Následující ráno je počasí ještě horší než předešlý den a tak balíme naše saky paky a jdeme zpátky na ADM s cílem sjet lanovkou dolů. Máme obavy, že lanovka v takto silném větru nepojede, ale jaké je naše překvapení, když po příchodu na ADM a projití tunelem na druhou stranu zjišťujeme, že zde vůbec nefouká. Takže lanovka jezdí. Nevím, nevím jak bychom jinak v té mlze hledali cestu přes ledovec dolů. Na ADM se potkáváme se spoustou Japonských turistů, kterým musíme připadat jako exoti neboť si nás neustále prohlížení a okukují naše batohy. Zřejmě Japonští tipaři. Po příjezdu zpět do Chamonix a přesunutí se do campu zjišťujeme, že Jirka někde po cestě vytratil tyčky od stanu a tak jde zpět k lanovce a domlouvá jejich hledání na trase. Naštěstí vše dobře dopadlo a tak nemusíme spát pod širákem, ale můžeme využít pohodlí našeho stanu. Odpoledne probíhá prohlídka města a konzumace pizzi. Večer konzumujeme vínečko a hodnotíme všechno možné. Poté se většina z nás uchyluje ke spánku. Pouze já zbytek večera, vlastně až do ranních hodin svérázným způsobem vyjadřuji svůj názor na zdejší počasí a nevím co ještě. Čímž jsem tento výlet řádně završil.
Ráno balíme věci a vyrážíme zpět do ČR. Po cestě přes Švýcarsko zjišťujme, že nejen u nás máme de…ní silničáře, to když kvůli cca 10 m opravy krajnice jedeme asi 20 km v koloně krokem. Jinak cesta zpátky proběhla v pohodě. Pepák nás v pravidelných intervalech informoval co vidí, jako např. hymláska a trénoval na rekord ve své jedinečné disciplíně.
No tak takhle nějak vypadal náš náročný výlet do Francie. Nevím co říci na závěr. Snad jen, že příští rok počasí lépe podplatíme a ono nás za to nechá podívat se alespoň na jeden kopeček.
Lucka na Rovišti
