* Zde naleznete něco málo z naší historie oddílu.
* Pak také samozřejmě nemůžou chybět nějaké ty základní údaje o oddílu. Kdo všechno je vůbec v tom našem vedení.
* Náš oddíl je otevřen všem těm, kteří mají rádi ty hezké kopce a kopečky, všem těm, kteří prahnou po dobrodružství dobývání vrcholků ať na našich pískovcových věžičkách, či na těch velikánech čnících vysoko v mracích samotného Himaláje. Jsme otevřeni všem milovníkům tohoto sportu, ať mladým sotva odrostlým z plínek, tak i těm, kteří již nějaký ten křížek na svých bedrech nosí. Proto neškodí uvést něco málo, co je potřeba pro přijetí nového člena do našeho oddílu
*No a pak taky naši oddíloví "ekšperti výboroví" občas i schůzují a vymyslí nějakou tu novinku, takže v článcích z výborových schůzí se dozvíte více o těch nových novinkách.
Je tomu již hezká řádka let, co se J. Šedivý vrátil z "dálného" východu, kde se naučil pěkným akrobatickým kouskům na tamějších strmých stěnách Vysokých Tater. No a jelikož se mu to horolezení zamlouvalo, sháněl k sobě nějaké ty parťáky. Jenže v Hořicích moc horolezců nebylo, nejbližší oddíl byl buď v Jičíně, nebo v Hradci Králové. A to by ani nebyl Jiří, kdyby se nerozhodl, že zde založí horooddíl.
No takže začal shánět nějaké ty spřízněné duše, které by se nechaly naverbovat na ten, v té době ještě hodně divný sport. Napřed dal do kupy partu o deseti lidech a po "nezbytných" úřednických peripetiích, začal roku 1987 fungovat horolezecký oddíl.
Postupem času ze oddíl rozrostl na hezkou bandu, čítající kolem šedesáti členů. Jenže přišel rok 1990 a s ním i velké revoluce. Najednou jisté skupince členů začalo vadit předsednictví Jiřího a začali se dít zvláštní věci. Nebudu to zde rozvádět, dodám jen, že se několik z nás trhlo, založili jsme si v roce 1991 oddíl nový, po zkušenostech s minulým oddílem jsme se stali uzavřenou společností o zhruba deseti členech. Nové členy jsme příjmat nemínili.
Ještě toho roku jsme pořádali pěkný autobusový zájezd na jih Francie do Bonnieux. Míra Vejmola se zúčastnil ani ne za měsíc po tomto výletě, lezeckých závodů v Brně, kde obsadil skvělé 5. místo. Pak se asi za půl roku nato, pokusili dva naši výtečníci - Martin Vaic s Tomášem Komárkem o zimní zdolání vrcholu Matterhornu. Sice to kvůli špatnému počasí nedokončili, ale to že se Martin ještě s jedním Ostravákem(potkali skupinku Ostraváků asi v půli kopce), dodrápali ve vichřici až do tří čtvrtin kopce, mluví za vše. Pak roku 1992 v létě Šedivák s Komárem prolezli slušnou stěnu Cima Grande.
No a tak skoro vyčerpáni všemi těmi strastiplnými cestami, či spíš necestami, jednotlivci odpadávali jeden po druhém a oddíl začal skomírat. Jen takové bezvýznamné akcičky, jako Ádr, Prachov a jiné skalky. To víte již se tu nepopásali brontosauři, fungovala tu pár let nová, úplně jiná éra, kdy se člověk musí ohánět seč mu síly stačí, aby hladovou rodinu nasytil a musí se rvát s jinými o kus žvance.......
A jak tak pomalu čas plynul skoro nefungující oddíl nasál roku 1997 do skoro již práchnivějících útrob čerstvou mladou krev, která tento uvadající a skomírající oddíl, svou mladostí nakazila pak i čilostí a tak se najednou oddíl jako zázrakem po několika letech vzchopil.
Můžeme za to děkovat hlavně Víťovi Andrlovi a Vendovi Chárovi, kteří, ještě před rozpadem prastarého oddílu, úspěšně absolvovali výcvik nováčků a teď se jim po lezení moc stýskalo, jelikož i ten původní oddíl založen za staré éry již dávno zaniknul. Proto přišli za "staříky" s návrhem znovu to rozjet, a ti se po nějaké době rozhodli, že to zkusí a otevřeli své uzavřené společenství a tak v Hořicích začal zase fungovat horolezecký oddíl, který bude přibírat a školit nové zájemce o tento sport.
