Poslední Slanění - Stalo se již tradicí, že se každoročně loučíme s uplynulou sezonou. A nejinak je tomu i letos. Tato akce se koná 24. října a tak doufejme, že nám bude počasí přát a nespustí se v tento den déšť, či nepřijdou dokonce nějaké ty mrazy.
- Takže neváhejte a přijďte, abychom se opět jednou společně pobavili a pobesedovali...
"Jak jste si" jistě všimli, tak máme na stránkách AKCE jen samé starší článečky. A to je velká ostuda. Proto neváhejte a posílejte na tuto adresu své zážitky z vašich cest.
Tak se nám zase po roce naskytl třídenní víkend. Po týdnu dohadování, kam že to vlastně vyrazíme padl nápad, že pojedeme na Peilstein. No a bylo jasno. Čtvrtek odpoledne začalo velké balení. Odpoledne dorazila Renča a to už jsme se do té kuchyně skoro nemohli vejít. Nakonec se nám podařilo tu hromadu věcí do těch malých batůžků narvat. Večer dorazil Lukáš a to už byla naše čtveřice kompletní. Ještě před odjezdem jsme si dali Café Cubano.
Pravda ne všem chutnalo, ale museli jsme vydržet celou noc.
Pak už jen vyrazit. Celá noc proběhla celkem v pohodě. Spali jsme všichni ještě, že Lukáš který řídil spal jenom na rovinkách. Ráno se před námi otevřel krásný pohled na skály.
Přístup pod skály byl celkem v pohodě, jenom Šimšulce se to zdálo být trochu moc do kopce.
Průvodce jsme měli půjčeného z oddílové knihovny a tak jsme vybrali sektor M kde už Lukáš kdysi byl a říkal, že tam jsou pěkný trojčičky. Našli jsme nejprve cestu za 2+ a hned že abych to prý vytáhnul. No jen abych se nezrakvil hned na první cestě, říkám si.
Cestička vypadala luxusně a tak jsem se do toho dal. Šlo to v pohodě a už mám první jištění.
Je pravda, že na začátku této cesty by bylo umění spadnout a tak si mohl Lukáš dovolit trochu povylézt a fotit mně. No ale jištění přibývalo a už se blížil první štand. No a ten dolez se mi nezdál a tak jsem to vzal trochu více vlevo. Ale to jsem si nalezl do nějaký čtyřky a byl průšvih. Potřeboval jsem udělat překrok zpátky, ale to místo bylo tak nějak bez chytů. Objevil jsem tam takový morálový hodiny a tak jsem je provázal. Byly tak tenký a tak ostrý, že byly opravdu jen pro ten pocit.
No ale překrok se povedl a už jsem na štandu. Ufff.
Teď je na řadě Šimšulka. Moc tomu nevěří ale snad to dá.
V cestě se vyskytl malý problém, ale vedle lezoucí rakušan hned přispěchal s radou, dal se Šimšulkou řeč a hned to šlo líp.
Potom už to šlo jak po másle.
Pro Lukáše ani pro Renču už to nebyl problém a tak jsme byli za chvíli na štandu všichni. Druhou délku už tahá Lukáš, který je rychlejší a tak jsme za chvíli nahoře. Ještě ten den jsme dali první dýlku trojčičky co byla vedle a už se stmívalo a tak na kutě. Druhý den jsme si vybrali sektor T, kde je trojka s přechodem hřebenu. Ta byla opravdu luxusní. Potom jsme si dali další trojčičku, která měla 80m a byla dělaná na tři štandy. Třetí cesta tohoto dne byla opět trojčička, ve které se prolézalo úzkou štěrbinou a tak to jsem vzdal. Tam bych se opravdu nevešel.
Pokračovali jsme do vedlejšího sektoru , kde byla další perfektní trojčička.
Protože už se stmívalo, tak jsem chtěl Renče pomoci s lanem a bohužel jsem ho hodil do borovic. Protože Renča slaňovala první, měla trochu problémy se z toho dostat (ještě jednou se tímto omlouvám). No a poslední den byl den odjezdu a tak jsme se rozhodli, že dáme tu trojčičku z prvního dne, kde jsme měli vylezenou jen jednu dýlku.
Šimšulka tomu sice trochu nevěřila, ale nakonec to taky dala.
Ani se z toho nepo….. jak ji na to někdo připravoval.
Vylezli jsme obě dýlky a pak už hurá domů. Na závěr mohu tuto oblast všem doporučit. Nejsou tam jen trojčičky jak by se mohlo z mého vyprávění zdát, ale stupnice tam končí na desítce. Odjištěné je to víc než luxusně a vzdálenost zhruba jako na Machnáč. Tak se tam snad někdy potkáme. A úplně nakonec ještě pár fotčiček.
Lucka na Rovišti
ČHS dává dohromady vaše informace...
Anketa Českého horolezeckého svazu 2009+